O Klubu

Když v roce 1922 snížila firma Baťa ceny obuvi o 50 %, byl to začátek oživení celé české ekonomiky. Zvýšená poptávka po levné obuvi vyžadovala rozšířit kapacity obuvnické výroby – to znamenalo postavit budovy, koupit nové stroje, zajistit potřebné suroviny – textil, kůže, stavební materiál, ale také získat nové pracovníky. Zájemců o práci bylo dost, ale Tomáš Baťa nebyl spokojen s výukou učňů v tehdejších živnostenských školách. Rozhodl se vyškolit a vychovat si mladé pracovníky sám a na úrovni, kterou si sám představoval, a podle zkušeností, které získal u americké Ford Motor Company při své třetí cestě do USA.

První inzeráty na příjem Mladých mužů se ještě setkaly s nedůvěrou. V r. 1925 tak bylo přijato jen 80 chlapců a 15. září zahájila Baťova škola práce svou činnost schválenou výnosem ministerstva školství a národní osvěty. Rychle se však poznalo, že odborné znalosti současně s důslednou výchovou dělají z těchto chlapců sebevědomé a schopné Mladé muže, kteří ovládají nejen technologii na tehdy nejvyšší úrovni, ale vyznají se i v organizaci, administrativě i řízení. V roce 1929 byla založena BŠP i pro dívky, kterých již v r. 1933 bylo ve třech internátech 4 500 a zájemců o přijetí rychle přibývalo.

V r. 1934 bylo žadatelů již 19 000 a přijímáno bylo každý rok 1 000 až 1 500 nováčků a nejen z Československa. Na vedoucí závodů a prodejen fy Baťa v zahraničí se školilo i 12 Indů, 14 Angličanů, 28 Francouzů, 36 Němců, Američané, Holanďané, Egypťané, Poláci, Bulhaři, Rumuni a 136 Jugoslávců. Ke škole obuvnické brzy přibyla i strojnická, chemická, stavební, pletařská a další. Po škole odborné nejlepší přicházeli na mistrovskou a dále na vyšší průmyslovou školu s maturitou. Vznikla i škola obchodní, Obchodní akademie pro zahraniční obchod, umělecké školy až po nejvyšší úroveň, byly vybudovány Studijní ústavy pro všechny bez ohledu na stáří. Výuka cizích jazyků byla na všech těchto školách běžná, ale byly vybudovány i celé cizojazyčné školy.

To vše ovšem vyžadovalo i výstavbu ubytovacích a stravovacích zařízení, kulturních i zdravotnických zařízení, sportovních stadionů. Takový rychlý rozvoj vyžadoval při výchově mladých lidí i dobrou organizaci a polovojenskou disciplínu. Proto mezi vychovateli byli i gen. Zahálka, plk. Regentík, kpt. Vejražka, na školách přes 200 učitelů, profesoru i ze zahraničí. Na školách učili i nejlepší vedoucí pracovníci závodu, inženýři, vědečtí pracovníci.

Většina škol v okolí Zlína i jinde ve státě měla žádosti o zemské subvence, protože výstavba škol byla velmi drahá. Tomáš Baťa nechal vypracovat typové projekty škol různých velikostí vč. podrobných kalkulací, předal je zdarma všem zájemcům a školy ve Zlíně a okolí vystavěl. Měšťanská škola na Baťově s 9 učebnami, kabinety, kreslírnou, tělocvičnou, dílnami. kuchyní i sborovnou byla postavena za 610 000 Kč, což bylo 40 % původní ceny. Podobně byly vybudovány školy ve Slušovicích, Malenovicích, na Kudlově, v Loukách, na Letné, v mnoha obcích v širokém okolí. Dodnes tyto typické stavby poznáme. U Masarykových škol vyrostla celá čtvrt’ s aulou, tělocvičnou, dílnami i jinojazyčná měšťanská škola. V r. 1936 bylo zřízeno reálné gymnázium, obchodní akademie. průmyslové školy včetně dílen a laboratoří.